Ahoj,
po měsíci ticha jsem zpátky! Jak už jsem se někde v prvních článcích zde na blogu zmiňovala, baví mě psaní... Neskutečně moc. Ano, měla jsem ambice napsat knížku, ale u nás v ČR je to nemalý problém. A při vydání na vlastní náklad se naskytuje otázka, tedy kromě té finanční, zda tímto způsobem vydaná publikace znamená, že jsem spisovatelka nebo ne... protože takhle si může knížku vydat kde kdo... :-)

Znovu psát jsem začala díky semináři tvůrčího psaní, které jsem si v tomto semestru zapsala. Dnes bych vás chtěla seznámit s prvním krátkým textíkem z mého spisovatelského šuplíku.

Jedná se o drabble (= krátký text, který obsahuje 100 slov). Pro mě to znamená hlavně vystihnout scénu a atmosféru. Krátké věty bez zbytečné omáčky. :-)

P.S.: Vše, co máme v mysli, může ožít. Můžeme svým vnitřním sluchem slyšet a vnitřním zrakem vidět. V naší hlavě se může odehrát milion scénářů, stovky životů. Záleží však pouze jen a jen na nás, co se ztratí a co ožije…

Třísk!
"Au! ... Za co?" Se slzami v očích se ptám svého přítele.
"Taháš se s jinýma!" Škube mě za vlasy, abych se postavila na nohy.
"To není pravda..."
"Nelži!"
Prásk! Další facka na moji tvář.
Dotáhl mě do kuchyně. Zalezla jsem pod stůl.
"Slituj se..." Prosím, žadoním... Neposlouchá!
Mlátí mě, kope. Talíře létají, sklo se tříští.
Zrak mi spočine na ostrém noži. Seberu poslední sílu, chňapnu po něm, rozpřáhnu se, bodnu!
Rána padajícího těla, řev utichá, všude krev, můj zrychlený dech, nůž padající na zem.
Sesouvám se do krvavé kaluže očima hledíc na něj.
Je klid, jsem vysvobozena…